SPERMIE JULIE

Žila,byla,jedna z mnoha,modrooká spermie
štíhlá,krásná,dlouhonohá,říkali jí Julie,
milióny přátel měla,oblíbená velmi byla,
ve svém světě spermijím,spokojeně,šťastně žila.

Však i v srdci spermie věčný cit se rodí,
tak i kolem Julinky tiše láska chodí,
slíčný junák Karel po Julii touží,
hbitě mrská ocáskem,když kolem ní krouží.

Julie ví dobře,že se láska naplní,
když svým tělem svůdným,před Karlem se zavlní,
a tak spolu tančí, ten svůj tanec lásky,
život je tak krásný,nikde žádné vrásky.

Tento národ maličkých nezná žádné tíže,
ve svém světě ukrytém,jsou si blíž než blíže,
však přichází čas od času,síla zlá a cizí,
náhle všichni přátelé,navždy někam mizí.

Tak přišel čas a Julie,divný neklid cítí,
tam za obzorem v dálce,tisíc sluncí svítí,
s Karlem ruku v ruce za tím světlem běží,
tam nový život čeká, v zemi jež tam leží.

Jak už to tak bývá,jak už to tak chodí,
nový život v bolestech do světa se rodí,
osud lásce nepřeje,plný černé smůly je,
na svět křičí dvojčata-Karel a s ním Julie..