Práce

Zazvonil mi budík,
přesně ve čtyři padesát,
připadám si,
jako by mi bylo nejmíň,
tak pětašedesát.

Polámané jsou snad úplně všechny kosti, šlachy i vazy
nenávidím tyhle každodenní pracovní srazy.

Jedu na směny, fabrika je krutá
doufám že mám dneska ranní,
celou dobu mi to hlavou vrtá.

Nasedám do auta pět hodin a třicet minut k tomu
ve zpětném zrcátku mávám dveřím u našeho domu.

V práci plný parkoviště,
musím o ulici dál,
na takové místo,
kde v noci by se bál.

Na bráně si píchám za deset celá,
stíhám to akorát nebude žádná mela.

Ještě , že už je pátek.
v týdnu ten nejlepší den,
budu celý víkend pařit,
a užívat si jen.

Ale, v sobotu večer se už musím bohužel trochu krotit,
to protože v neděli na noční budu se zase potit.