Botičky
Botičky
Anotace: já proti těm klukům nic nemám
Vzpomínám na první botičky.
Bílé.
S červenými jazýčky.
Co maličká jsem si v nich hrála.
Od trávy odřené maj špičky.
Ty moje první botičky.
Do dlaní vešly se.
Měkoučké.
Jak jsem je mívala ráda.
Botičky co byly na hraní,
probudily mě ze spaní.
Dnes paní,
si kupuji jiné.
Ty od Guess a taky od Bati.
K sukénkám nebo ke gatím.
Za podpatky?
Všechno utratím.
Dnes to vím.
Chci být větší.
Bez řečí.
A to mě těší.
Pak přijdou si dva krásní klučíci.
V sáčku a v slušivé čepici.
Smějí se na mě už z dálky.
O mě se až mdloby pokouší.
Zkouším na ně vše!
Nejsou to hom...ši.
I botičky.
Jen aby si vzali tu, co mi už dali.
Je 2:05 ráno,
2:15 mám hotovo.
Dopsáno.
Snad to ještě dospím...
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Při čtení této milé a něžné básničky se mi s úsměvem na tváři a troškou nostalgie v duši vybavila vzpomínka na jednu roztomilou holčičku, která měla ráda nejen hezké botičky, ale i šatičky, sukýnky a do vlasů mašličky...Dodnes v tobě zůstalo kus toho malého děvčátka s jemnou duší, která ti nesmírně sluší. A za to , stejně jako za dnešní setkání s tebou, ti moc děkuji, vílo.
02.09.2014 18:13:37 | baculka
Paní učitelko,nikdy ani já, ani spousta dětí z MŠ nezapomene na Vaši mateřskou náruč,ve které jsme se mohli skrýt,když jsme jako malí měli smutek na duši.Za to co v nás z dětství zůstalo, vděčíme i Vaší lásce a úžasnému srdci se smyslem pro humor.Já děkuji s úctou Vám.
02.09.2014 21:05:32 | Malá mořská víla