Výsadek ramene

Bystrcké sídliště, kolem dvou hodin ráno.
Vracíme se z města, můj spolubydlící je nenechavý a velmi rozverný.
Hraje si s pojistkou od hasičskýho přístroje umístěnou pod sedadlem autobusu.
Otočím se a podívám se z okna, otočím se zpátky a vidím kamaráda,
jak se zběsile směje s pojistkou na prstě.
Autobus se začiná plnit bílým dýmem.
Zvolna a pomalu. Řidič pokračuje v jízdě dalších pár minut.
V autobuse už není vidět ani na metr. Začíná se špatně dýchat.
V tento okamžik otevírá řidič dveře, v jízdě však pokračuje.
Moji spolubydlící vyskáčou v rychlosti kolem 30km/h
povedenými parakotouly a prchají do noci.
Já počkám až vůz zastaví, vystoupím a zbytek cesty jdu domů pěšky.
Doma smotáme cigaretu míru, jeden z nich má vykloubené rameno.
Ukládáme ho ke spánku a bolest tišíme marihuanou.
Už spí.