Permoník

Zase v hlavě mi permoníci buší,

tepou a tlučou, jak kdyby byli hluší.

Zase v hlavě mi permoníci buší,

že budí mě nevědí, nic ne tuší.

Držte mě, pojďte všichni sem,

nepomáhá ani terapie Zen.

Blíží se konec mých, na tomto světě chvil,

už na to nemám vůbec dalších sil.

Já odstěhuji se asi do jiných stratosfér,

vždyť tohle je podraz, to není vůbec fér.

Už tam ten permoník zase buší,

adrenalin mi zvyšuje, víc než tuší.

V ruce cepín a lopatičku,

přetrhl mi REM-NREM smyčku.

Ještě okamžik, malá chvíle

a dostane mě insomnie.

Každý sval se ve mně napíná a chvěje,

co se to tam zase venku děje.

Permoník jeden, pod fousy jistě se mi směje,

a škodolibou písničku si pěje.

A tak mě budí snad každý druhý den,

Už z něj mám psychedelický tik i sen.

A tak mě budí snad každý druhý den,

co už s ním, čert ho vem.