Leze na mě zimní splín,
dám si asi setralin.
Dám si ho raději celý kopec,
ať ta pohádka nemá svůj konec.
Myšky jsou nejenom bílé,
všechno vypadá tak roztomile.
Chvíli jsem potápěč a chvíli kosmonaut,
lítám v tom jak mladý skaut.
Tak neberte mi moje růžové myšky,
zažeňte raději ty zelené lišky.
Co z toho, že jsem psychedelik,
když směju se, nemám splín, či tik.
To ale bylo poprvé a naposledy,
neví si se mnou ani ti zřízenci rady.
Vysmáti jsme ale i s panem doktorem,
svěřil se mi, že cítí se pečeným bramborem.
téma i tvůj nickname jsou mi blízké, zpracování již nikoliv. chtělo by to HODNĚ zapracovat na rytmice (schválně si to zkus přečíst nahlas, nezdá se ti, že to tak trochu DRHNE?) Přijde mi, že ta komičnost je hrozně násilně tlačená, z rukou někoho, kdo se cítí příšerně a snaží se to zahnat rádobyvtipnými řádky. Proč radši nenapsat upřímně a doopravdy jak to SKUTEČNĚ JE? .)
08.02.2015 22:55:38 | Jiří Rýha
Konečně. Už jsem myslel, že tady usnu nudou...
Víš, mě je to jedno. Ať si z toho vybere kdo chce co chce...
08.02.2015 23:00:13 | Nespavec