Krvavá lázeň

                      KRVAVÁ LÁZEŇ

             Dvoj až pětibřité řezy přes tepnu
             proč nemám normální žiletku
             zápěstí nadranc a stejně nezhebnu
             měl jsem si koupit, vždyť jsou za pětku.

             Ve vaně voda barví se krví rudou
             však běda, běda, je to z kůže jen
             a stejné cáry z celého nitra zbudou
             i z duše, která musí z těla ven.

             Já zoufám si, však co mi platné je
             bít hlavou o zeď, o stůl, o podlahu
             ty zničilas všechny mé naděje
             zrádkyně, našeho vztahu vrahu.

             Je mi ňák blbě, slábo se mi dělá
             já pohled na krev prostě nesnáším
             a na svou vlastní – to vždycky omdlím zcela
             tonu s myšlenkou, že tys mi byla vším.

             Zakuckal jsem se, co voda v plicích zmůže
             pryč odtud, to jsem pochopil
             rychle vymývám krev z vany i z kůže
             vždyť bych se tady málem utopil.

             Dál musím jít vstříc pusté beznaději
             temnému dni a bezútěšné noci
             vzpomínat na to, co jsem měl nejraději
             jen s touhou, bez lásky, bez pomoci.

             Podruhé stejnou chybu neudělám
             proč se mám takhle trápit pro štětku
             vezmu si k vaně, když nedám přednost střelám
             cigára, chlast a správnou žiletku.