Neberte se vážně vy literáti

Opět doma usedám
s tuštičkou a přesvědčením
do letargie upadám
a výsledek ten neocením

Je jedinná cena
mladá slečna lena
tahle mrška v temném hávu
lenora ta číhá v davu

jen se člověk nedívá
šup a sedí u píva
dám jen jedno, to je strop
po kolenou domů, zas jak žok

Příliš velké básnění
to mě věru nečeká
jen uložím si člověka
Jenže slyším zdaleka

Monsiňore vole vztávej
rýmy a radost rozdávej
notak ty nemyšlenej páve
ať ti ten verš neuplave

A tak tahle stejná silovůle
udržuje víčka hore
dneska se ještě nejde spát
musíš přece básníky v hrobech otočit
Seiferta Nezvala a koho ještě vytočit
ale není důvod hole na mě brát

Vždyť já je mám přece rád
jen neberte se vážně hadi
oni taky byli mladí
mladí hraví roztěkaní

Plni ideálů, opiátů
dýmů a slastí literátů
jen seděli v hospodách
a koukali podsukně odspoda

A já si cením tyhle hravé pány
stejně posedlé jimy byly dámy
Všechny co posedlé jsou mnou
neznají ani jednu báseň mou
ani jedinou

Proč by taky znát je měly
vždyť všechny psány na prdeli
Kam já chodím na modely
věru nevím
já snad hledám je na poli