Pes vousatý

Máme doma pejska, je to rebel,

na jeho vousy chystáme čepel.

Ač je to zvíře přirozeně srstí pokryté,

jeho tváře nejsou zrovna psovité.

Když jde ven bez šátku, šlape si na pejzy,

v zimě se zachytil do sněžné frézy.

Ztráta vousů nebyla značná,

jejich výdrž je zázračná.

V Německu účastnil se soutěže,

přehlídka nemohla mít jiného vítěze.

Ještě něco málo o jeho kníru,

neprošel futry a udělal do nich díru.

Čert vem futra, ta se spraví v cuku letu,

horší je, že další díra vede skrze tetu.

Chtěla se mu vousy vískat,

najednou začala divně pískat.

Hororová scéna, všude krev,

kolem tety změť střev.

„Politování hodná událost“ kývl policista,

„pokusím se to ututlat, když je to medailista“.

Jenže Punťa zase nedával bacha,

odnesla to strážníkova podkolení šlacha.

Domácí rada rozhodla se holit,

ani kapka krve se již nesmí prolít.

Otec v ocelové zbroji, matka s mečem též,

scéna jak z amerického filmu, krutá řež.

Všichni zdrávi, Yorkshire hleď!

jak má dětsky hladkou pleť.

Od té doby není s ním řeč,

odvrací pohled vždy, když vidí meč.

Nyní vyhrožuje plnovousem,

asi chce být morousem.

I když teď je v módě ten lumbersexuál,

to se ho lekne i sousedojc jaguár.

Snad to přežijem všichni ve zdraví,

Punťa chytne blechy a ty blbosti ho přejdou.

(P.S.: Fakt mu to s plnovousem neskučně sekne)