Přirozený

Vesmír svou vesmíru hledá
kdepak ji v lihu skel najde?
o tom nic neví-li věda
nejblíže měla by k pravdě

vesmíře nejedné chybí
protějšku tělo na tělo
jenž se jí taky tak líbí
jak jemu ona, z hvězd stelou

lůžko lásky v představách svých
galaktický polštář pro rty
zulíbané, slov laskavých
meteorický roj pro ty

nejhezčí společné chvíle
pod klenutým baldachýnem
nedivte se pošetilé
můze, jež psala to v plynném

sci-fi jazyce fantastů
co nelze dnes, zítřek mění
žvýkat med z medových plástů
mimo Země cizí není

vesmírů ix miluje se
miliardy let, plod černých děr
důkazem je, výtku snese
- co na to Darwinův výběr?