jak to nebylo

 

 

provokace

 

křičel na ní

a já bál se, že jí praští dlaní

do té krásy co se tváří zove

tak jsem bez rozmyslu zařval na něj

cože??

biješ ženu bídná schránko

 

těžko říct kde vzalo se to

tak jak kdysi nad studánkou

když se zjevil štětinatý stín

chtěl jsem jen chránit blízké

tak se rozletím, ohromný klacek svištěl vzduchem

trefa a kvičení

krev nad levým uchem

a sudý počet kopyt mízí ve křoví

 

stejně tak teď než stihl kouknout

poslal jsem rychlou tam co klíčí zrak

možná se divil, však stihl pouze polknout

a už se válel

plavci říkaj "znak"

 

a ona

ještě zcela ohromena

i kolena se třásla

tahle žena

 

vím, byla ještě v šoku

ale jen zašeptala a skočila mi ...

 

kolem krku

 

 

teď máme spolu velkou fotku v rámu

a děti vedle mě teď vidí

 

svojí mámu