pár slov k výletu

V Českých Drahách jsou pitomci,
zase jsem se zasek v Chlumci.
Vlak nám ujel o minutu,
nepočkal a nechal mě tu.

Zeptal jsem se, které vlaky
jedou až do Staré Paky.
Za hodinu něco jede,
v nádražce tma, okna šedé.

Zahlíd jsem Sport café bar,
pivo si dám jako dar.
Říkám si, jak je to vkusné,
nežli zjistím, jak je hnusné.

Drobná nehoda se stala,
čuba košík rozkousala.
Do vlaku nás doufám pustí,
jinak ocitám se v pasti.

Vždyť přece né vlastní vinou
vězím v Chlumci nad Cidlinou.
Ač hodina je to pouhá,
doba čekání je dlouhá.

Slunce zakryté je mrakem,
už zas jedem motorákem!
Začínám být naměkko,
už to není daleko.

Zastaví to, hurá, sláva,
úsměv dlouho nezůstává.
Zcela vážně, bez legrace
hodinu na přestup v Pace!

Mrholí, psa na provázku,
vydal jsem se na procházku,
do kopců, kde končí domy,
kde za loukou rostou stromy.

Je tu ticho a tak krásně,
šlo by o tom psát i básně.
Než bych důlek někde vystál,
aspoň jsem se v lese vy....,

Svět je plný zázraků,
zase sedím ve vlaku.
Už jenom dvě stanice
za soudnosti hranice!

Vylezli jsme a jdem na hrad,
leje ze mě, dá to zabrat.
Všude samá voda, bláto,
dost na houby vypadá to.

Potkali jsme také srny,
hřiba a ostružin trny.
Buky staré stovky let
poskytly mi silný vhled.

Jidášovy uši kolem
slyšely to, a tak honem
sebral jsem je do aktovky,
stejně jako penízovky.

Druhá hradu brána, hlesnu,
náhle kouřmo jako ve snu.
Žádná mlha, ale mrak!
Nečíhá tu někde drak?

Plíží se to lesem tiše,
jdu až na věž, stoupám výše.
Už na schodech z kamení
zřím na nebi znamení!

Ze země jdou cáry páry,
rychle mění svoje tvary.
A nad nimi v nebi díra,
zírám, jak se otevírá.

Pak za celý šedý den
byl jsem Sluncem ohromen!
Hledělo jak oko na mě,
pak na řadu přišla země.

Za chvíli už sešeří se,
vítr fouká, ochladí se.
Najednou jsem zaslech zvuky,
po schodech jdou čísi kroky.

Pán kočárek vzhůru táhne,
vysvětlení nemám žádné.
Stejně už jsem na odchodu,
minuli jsme se u schodů.

Cestou na vlak nazpátky
potkal jsem dvě zastávky.
Na lavičce čekám, inu,
jede to za půlhodinu.

Výlet se nám celkem zdařil,
co jsem chtěl, to jsem snad zažil.
Motorák už z dálky houká,
Padla tma a na mě kouká.

Už se vezem, už to jede,
v Pace samé tváře bledé.
Už jen Bydžov s výlukama,
za tisíc let budem doma.

Přestup směrem na Nymburk
má v rukou sám Dramaturg.
Nic pak nepotěší lépe
nežli pivo někde v teple.

Konečná to ale není,
na bus mizím bez prodlení.
odveze nás domů, tam k nám,
kde čekají chladná kamna.

Povedlo se, už to hoří,
hlava se mi v polštář boří.
Cítím, jak se Země točí.
A tečka. Zavírám oči.

(Z výletu nabyl jsem rady,
nejezdit přes Poděbrady.)