Medová krádež

,,Zase nějakej vůl,
ukradl mi úl!

Med prodávám teďka dráž,
a to prostě, poněvadž,
máme málo včel."

Včelař odešel.

Když se vrátil po chvíli,
držel sekeru.
,,Já se z těchhle krádeží,
asi poseru!"

Když pak potom slídil kolem,
hledal horem, hledal dolem,
pátral po zloději všude
-včetně ledničky,
pod postelí našel pět let staré chlebíčky.

Pak mu svitla naděje:
,,Třeba se nic neděje."

Přepočífat úly,
trvalo jen chvíli,
co však včelař netušil
-vlastní zrak ho mílí.

,,Třeba jsem se minule,
v počtech trochu splet,
když jsem místo šestadvacet,
sčetl dvacet pět.

,,Třeba tu ten zlodějskej debil,
na mou duši vlastně vůbec nebyl!"

Jenom než šel poto večer spát,
rozhodl se psa před ty úly dát.

Zloděj zatím v keři chladně
šeptal: ,,Hlavně nenápadně."

***
Později přišla noc,
byla plná klidu,
a utichly hádky
berounského lidu.
I vítr v tu dobu přestal vát,
A včelař šel celkem časně spát.

Někdo tu mohl jen vyjít ven na palouk,
a poslouchat jak les šumí.
Jsou však i lidi co neřeší šumění
a prachy sehnat umí!

Před dům přijela dodávka,
zloděj vylezl zpoza keře,
vypnuli motor, zhasli světla
a zevnitř otevřeli dvéře.

,,Pojďme rychle, frajere,
ať to můžem zabalit,
ať tu máme-ještě zítra,
Co u piva oslavit!"

Naložili čtyři úly
a vyjeli do dáli,
na cestu jim už první
kohouti zakokrhali.

***
Ráno přiběh' za svým pánem pes:
,,Štěkal jsem tu na celou ves,
dělám tu rámus ze všech sil,
a ty se ani nevzbudil?!"

Zase přepočítal úly:
,,Vždyť jich pořád stejně mám,
Zato, že je všechno stejný,
klidně ruku v oheň dám!"

,,Zapomněl's ty sklerotiku, zase zajít na optiku?"

***
Na druhém konci údolí,
žil včelař mladý a veselý,
a první co ráno uhlídal
-i jemu zmizely včely.

Vztekem schodil jídelní stůl,
a zařval na celý ten důl:
,,Zase nějakej vůl,
ukradl mi úl!"