Vodník pláče u jezera,
ztratila se mu prý dcera,
dostal psaní od přítele,
samé zprávy neveselé.
Do Hamburku vyrazila,
v přepychu by ráda žila,
s důstojníky velkých lodí,
každý večer nyní chodí.
Nebaví ji rybník, řeka,
velká cesta na ni čeká,
kapitán Hans ji to slíbil,
velice on se ji líbil.
Nyní plují do Afriky,
pro datle a také fíky
netuší, že v zemi cizí,
jako mnohé dívky zmizí.
Kapitán Hans v jednom baru,
při pokeru došel k zmaru,
neváhá a obchod platí,
sám se potom rychle ztratí.
S beduíny domů míří,
těžko se s osudem smíří,
slunce pálí, písku moře,
žádný přepych, velké hoře.
Na Sahaře nyní žije,
to je pro ni tragédie,
život tady, černá můra,
voda jen když velbloud čůrá.