Cesta za štěstím k Lago di Garda

Se srdcem chrabrého barda,
Toužím poznat, co znamená Garda,
Prý jezero je to blankytné,
Co štěstí a radost mi poskytne.

A tak chvátám do cestovky,
Zájemců už prý jsou stovky,
Možná že k tomu jezeru,
Vezmu i tu svojí nádheru.

Zatímco já si budu na silničce zadek vozit,
Bětku nechám po skalách lozit,
Závratě jí sice tíží,
Ale trocha strachu přeci neublíží!

Na pár dní jí i půjčím bajka,
To zas bude civět jako Lajka,
Když v raketě na míru,
Protnula bránu vesmíru.

Bude strachy šílet moje Bětka,
Je to totiž čistá pětka,
Táhlé kopce, prudké sjezdy,
Srazí glanc téhle hvězdy!

Jen Bůh ví, co jí tam všecko potká,
za týden už ale bude krotká,
A já po příjezdu s časným ránem,
Zas se stanu doma pánem!

A až jí začnou zase růžky rašit,
Tak jí začnu Gardou strašit,
A tak opájím se touto vizí,
že už mě čeká jenom štěstí ryzí.


Zájezd nám již pár dní běží,
Mé tělo však už není svěží,
Jak kdybych měl v tretrách činku,
Dlouze sním o odpočinku.

Vůbec se mi tomu věřit nechce,
Bětka zvládá všechno lehce,
A navíc ve slušném tempu,
Každý večer paří v kempu.

Charakter skupiny zdá se mi pokřiven,
Když vidím tolik mužů, tolik žen,
jak se nikdo pitím netají,
a všichni neřestně víno lemtají.

Já nejsem z těch, kdo by večer pil,
A tak snad ušetřil jsem zbytek sil,
Do dnešní královské etapy,
Drsné jízdy, jen pro chlapy!

Z Rivy jsem během chvíle v Arcu,
Trapný jak čumět na veverky v parku,
A už se pouštím do prvního kopce,
Jen z dálky mávám na průvodce.

Asi jsem to přehnal s tím nástupem,
Po chvíli jedu jak stará bába s nákupem,
Vždyť stoupá se téměř od vody,
Tiše vzlykám, už mi došly převody!

Další kopce byly hodně vzpurný,
Snad bych už radši ležel na dně urny,
Já cítím se, jak kdybych prošel drápy tygra,
Už vím, že daleko mám do Kreuzigra!

Proč jsem jen nezměnil svoje plány,
A třeba nejel obdivovat tulipány,
V doprovodu své maminky,
Užívat si ty holandské rovinky.

Z posledních sil trpce kleju,
Dneska večer i já se zleju,
Dojet k cíli byla fuška,
Ještě, že tam na mě čeká moje družka!

Nad mým srdcem náhle zastavil se mrak,
Když jsem těžce znaven v cíli zvedl zrak,
A uviděl slastný úsměv mojí Bětky,
K tomu dva borce jak zdatně krotí její pětky.

Hledám provaz, hledám lano,
Vždyť za pár dní mi měla říci ANO,
Nebo mi podejte barové menu,
Ať na všechny trable rychle zapomenu!

Zjevně pryč je moje vize,
Do vztahu mi náhle vlétla krize,
A já po příjezdu s časným ránem,
Jen sám sobě budu doma pánem.