Supermarket

Stojím takhle v Lídlu,
ve velikém davu.
Už mám nervy v kýblu,
nafouknutou hlavu.
Přijdu pozdě do práce,
teď už je to jisté,
končí všechna legrace,
tvrdí pesimisté.
Milovníci řemesla,
nepřátelé spěchu
sedí pěkně v pokladně,
naslouchají dechu.
Nás, co mají k infarktu,
už jen malý krůček
a vůbec nás netočí,
že maj v akci bůček.
Ještě chvíli postojím
srdce prudce bije,
brzo asi začnu řvát,
v rámci hysterie.
Sunu se jen pomalu
k jezdícímu pásu,
v poloprázdných vozíkách
vidím svoji spásu.
Avšak běda, třikrát běda
nějaký kluk s partou,
zamanul si, že chce platit
jenom visa kartou.
Než si v klidu naťuká,
kombinaci pinu,
rozhlížím se, přešlapuju,
nervozitou hynu.
Ještě jeden dědula
a pak budu venku,
když v tu chvíli stařík hlásí
"Nemám peněženku."
Srdceryvně zasténám,
pokouší mě mdloby,
zas nestihnu začátek,
své pracovní doby.
Ať si z mojí svačiny,
třeba lezou červi,
příště půjdu k Ťamanovi,
ušetřím si nervy.