Strašidla města pražského

Je věčné přání
odhaliti všechny záhady,
ženský rušej svý kyseliny,
chlapy svý zásady.

Snad je to vina pesimismu,
že se to nějak nedaří,
však s pokrokem okultismu
jde i úsměv na tváři.

Kvílí v noci, temně kráčí
a tváří se nevinně,
je nám jasné, že to ráčí
být Bílá paní Bechyně.

Má-li někdo z řad vás prostých
o rytíře obavu,
nebojte se, odhoďte ostych,
již dávno přišel o hlavu.

Kost, Houska i Věstonice
- místa jistě děsivá.
Chcete-li však vědět více,
vím, co na Pražském hradě pobývá.

Tukem všude ověšený,
pálenkou vždy prolitý,
virózou těžkou nakažený
div nepoblil klenoty.

Bude ještě dlouho trvat
odhalit tu záhadu,
kdy začne strašidlo zdrhat
a jak dostalo se do hradu.

To je ta pražská polednice.
Červená karto, sláva ti!
Já zvedám ji, co mohu více?
Co ještě mohu dodati?...