Naši mladí v Bulharsku moře..

Mám z toho horka a nahoty
hlavu, jak rohovej barák,
ležím tu na nudě u moře
na břiše, tolik se stydím,
dívám se na holé zadky
ze stínu cypřiše
a cítím se trapně,
jako ten největší nuzák.

Koukám se na dcerku
zbohatlého Lotyše
co neúnavně celá nahá
mává buchtou na letadlo.
Buchta jí teď spadla
taťkovy na zdymadlo.

O kousek dál,
občurává jeho synek
moji dcerku a čurá dlouho,
do písku kreslí hady,
do toho písku,
co z něj pro děti stavím hrady.

Manželku teď mou zas
nějaký bulhar oblbuje,
zřejmě ji zaujal svou mužnou výbavou
po zhlédnutí té mé,
v námluvách klidně pokračuje.

Je mi nevolno a navíc všude
kolem vidím samé bujné vnady.
Já už to nesnesu,
kdo se má dívat na staré nahé
baby a ještě starší
východoněmecké hady.

Je mi šílené vedro,
Vedro jak Pedro,
hicna jak sicna,
prostě vedro jak čtyry.
Už nevím si rady,
co proboha dělám tady?
Pak mě spásný nápad napad.

Dělám naposledy
pro pobavení dětí
tři kotrmelce
a jdu si půjčit skůtr,
kde jinde mě bude zima
než na motorce.

Zaslechnu sic poznámky
dětí s maminkama..

Má drahá zaujata italem s Plovdivu
je však překřikuje:

„Však jen ho nechte,
on má v té své hlavě
jen lečo s oříškama.“
A taky se dobře koukněte
co se mu to klimbá mezi nohama.

Jen ho nechte jít.

Pod dojmem těch urážek
rozpaluji to na motorce
to vždy udělá mě líp.
Byl to ale blbej nápad,
nezvládl jsem zatáčku
do rozbředlého asfaltu jsem vlít,
motorka je na sračku,
já nejsem zcela fit.

Teď v chladu márnice tu klidně
ležím, maje však konečně
definitivní klid.