Baráci před Vánoci

Vánoce svátky klidu
- to u nás o tom není vidu.
Máma volá: „Krájej mrkev!“
Bratr raději dělá, že je mrtev.
Pošel by rač
Pomáhat – nač?
Zdobit perníky a stromek
Do toho táta „čau vespolek“
Dovalil kapra
Ještě se čvachtá
„Musej se vomýt schody!“
…na dalšího bratra už jdou mdloby.
Z práce? Chraň bůh!
To z toho cukru ztuh
„Zvedni se z gauče!“ jářku
Už chytá mě amok z toho nářku.
Harantice malá
Řve od časného rána.
To se to rumovky hned válej líp,
Když u toho stromek slít
snažím se, snažím neklít…
„Zrovna jsem tu vytřela!“
- hle ho, rebela!
Už se k zemi řítí,
Škoda že do rohlíčků – napřed řití.
„Vokna mejt už nebudu.“
„Však jo – dáme tam jen ozdobu.“
Mrkev krájena rukou bratrovou,
Zdá se býti hezky křupavou,
Najednou ale jiný zvuk zaslechlo mé ucho
Syknu: „Kapesník bratře uchop.“
„Ty nečum a loupej brambory
a nezkoušej na mě vzdory“
„Ježíšek se na vás pěkně vyflajzne.“
- nebo ho tady z toho dříve majzne.
Pepa ve vaně už andělíčky polyká
„Neboj, bude z tebe dobrůtka veliká.“
- pravil bratr, prvňák
na svůj věk je dosti drsňák.
No abychom se ještě sešli pohromadě,
třeba vzíti to tu popořadě:
„strč si ten prst pod vodu a nebreč“
mezitím vymetám vanilkový koberec
Aspoň budou mít holubi
Taky jednou co do huby.
„Zamíchej tam majonézu.“
„Já do večeře nevylezu!“
Tak už dost
Tohle má býti radost
Však se tomu všichni smějeme
Jak zas ten večer trávit budeme.
Když ne u nás, tak svátky v míru
Přejeme Tobě, vám a všem ve vesmíru
Napřesrok třeba se polepšíme…
…
…haha, leda to ještě připepříme.