Óda na trestní právo

Co za knihu otevřel jsem, vždyť to není česky,
conditio sine qua non, plivu hromy blesky,
asi jsem měl dávat pozor, pozdě bycha honím,
dochází mi smutná pravda, jsem již v lejně sloním.

 

Má to asi tisíc stránek, jsou polité kafem,
na obálce jméno známé skví se s paragrafem,
tohle přece nejde stihnout, mít leda stroj času,
vrátil bych se do pravěku, vyhubil svou rasu!

 

Ta kniha je bez obrázků, příběh za prd stojí,
ti, kteří už přečetli to, mají úctu moji,
asi Sherlock nebo Hercule, všude samé vraždy,
pokud začnu ještě dneska, budu to číst navždy.

 

Starý zákon, nový zákon, biblické to čtení,
ti poslanci pracovití zákony furt mění,
nikde Adam, nikde Eva, potopa se blíží,
už se šinu na Golgotu, budu přibit k kříži.

 

Učitelů není mnoho, nás je přece více,
udoláme, svrhneme je, vyjmeme jim plíce,
buďme klidní, nezavřou nás za událost smutnou,
každý soud nás osvobodí pro obranu nutnou.

 

Chci se zvednout, vařit kávu, avšak cos mě drží,
přirostl jsem k téhle židli jak k lasturám mlži,
tupě čučím v sešit krutý, budiž mi to přáno,
v pavučinách najdou mě tu někdy brzy ráno.

 

Tak jsem si to nemaloval, tohle není pro mne,
vyhodí mě, poníží mě, docent ruce promne,
pod mostem či na pracáku, tak bych možná dopad,
Dežo s Ferem čekají mě, kanál budem kopat.

 

Dávno pozdě na to začít, bolest svírá duši,
intuice, rozum, vědma – všichni konec tuší,
strachy se mi třesou ruce, je slyšet i z hlasu,
hrůzou možná vypadají i zbytky mých vlasů.

 

Pekelný chlad zákoníku už je v morku kostí,
zbožnější z nás už se modlí, očistně se postí,
ke zpovědi půjdu taky, zbavím se svých hříchů,
snad mi právo nezlomí vaz, prodlouženou míchu.

 

Nevzdáme to, ještě kousek, Bc. přijde záhy,
neutnem tu přece slibné kariérní dráhy,
zatnem zuby, zabereme, snad to za to stojí,
a jestli ne, už je pozdě, už jsme zřejmě v loji.

 

EPILOG/EPITAF

 

Osud jistě tohle nechtěl, chtěl ze mě mít učně,
flákal bych se, chlastal, hulil a to všechno zručně,
bezpochyby jako cukrář měl bych se tam krásně,
nemusel bych místo práva skládat blbé básně.