Debata o pohřešované

 Debata o pohřešované

     Povídali tuhle u piva, že už delší čas,  to děvče milé nějak není k mání, škoda jí, pěknej měla v očích jas, (že by zdrhla jinam zas?), možná někde je v lese, holt, ta už nic dobrýho nepřinese, a možná, že je tak trochu . . ., fakt myslíte, chlapi, že sedí v lochu?, kdo ví, co vona ta holka všechno na triku má, to náladu nám dneska nepřidá, ta už nám, chlapi, dveře nevotevře . . ., prohodil z nás ten jeden, co u Franty vzadu zčeknul deset beden, jo, darmo by zvonila, ach, bejvala rozmilá, jak vona chodila jen tak bez klepání, tuhle prej vo ní - kdosi přerazil i hůl, vzpomněl si hned druhý, hm, myslím, chtělo by to více vzpruhy, tak hoď sem, Franto, další, dyť jsme tu všichni naši, no, to musel bejt ale pěknej v . l, odtuší na to třetí, když to třetí k němu letí, hej, kámo, kam to jako deš, teď!? na wécé!?,  když sakra! se tu něco řeší, ne?, já pardon, jdu kouřit ven - přecéé, já vrátím se, chlapi, brzy zas, a jestli budete potřebovat můj hlas, jo, my víme, ty náš drahej kluku, že pro všechno zvedáš ruku, taky někdo říkal, že stála tuhle v dešti sama, v tom tmavým průchodu, nic na nožkách!, prej jen tak v děravejch ponožkách!, jak tak porád za náma, chuděra, chodila a chodila . . ., a taky že by ji rád vzal domů, (vobčas se hodí ji tam mít), však žena neměla by pochopení k tomu, tak že ji radši nechal být, no, měla třeba štěstí, že nedostala pěstí, v tom tmavým průchodu . . ., hej, ty tradá! tady se dost strádá!, co náš pitnej režim! no, jo, dyť už běžím, ach jo . . . tak jo! tož rozhodli to spolem, právě za tím jedním stolem: budem vo ní už jenom snít . . ., zavzdychali a to sedmý si k tomu dali, jé, hele čůs, jede mně bus, a co zítra? jaké bude téma, víte, aby spokojená byla žena, ha, řekni, že Frantovi moc padá pěna!, ??? ne, řekni, že hejbá se nám měna, prostě je to vážná věc, takže asi nakonec, i když sebou hejbneme, tak stejně tady zkejsneme, to víš, půjde o blaho světa, to nevodbyde jedna věta, zkrátka bude třeba hodně sil, taky záleží, co nálada, hej, jak to tam vzadu, Franto, vypadá?, zas budem tu muset trčet, sakra! trochu dýl . . .  a co to děvče milé?, no, ona sama už skoro nos vystrčit se bojí,  (je toho na ni vážně moc), vždyť už i bez ponožek stojí, ta Pravda, zas a zase znova, a považte, teď ke všemu, chuděra! za deště ještě - je zcela - bez domova . . ., jo, a v tom tmavým průchodu, tak tam vona si teď ta holka naše žije . . .