Óda na abstinenci

Byl pozdní večer, první máj,

hrdliččin zval ku lásce hlas.

Z kempu se stával hříchu ráj

a proudem tekl mocný chlast.

 

Devadesát bludných duší

huntuje si svoje játra.

Sousedi jsou z toho hluší,

sešla se tu strašná chátra.

 

Přes den vraždy, znásilnění,

přes noc pijem – není zbytí.

Břicho bublá, už se blíží

nesnesitelná lehkost blití.

 

Spousta lidí odumřela

vzdali to a prchli pryč.

Zruinovat si chlastem těla,

v tom vidíme k štěstí klíč.

 

Dnes naposled zničíme se,

myšlenka se jasná vkrádá.

Alkoholu pach se nese,

je čas pít, ne mačkat hada.

 

Vidíme to celkem jasně:

svědomí je přežitek.

Školní rok má začít krásně,

ožrat se jak dobytek.