Příběh obyčejného Satanismu

Uviděl jsem v dáli kostel,
před nímž zela bílá postel.
Nezdá se mi příliš svěží
to, co na ní zjihle leží:

žena o velké rozloze
v horizontální poloze.
Bývám trochu nejistý
vždy, když spatřím nudisty.

Není tedy zas tak zvláštní,
že jsem se nedíval s vášní.
Nudil jsem ji jistě k spánku,
stojíce tam v svatostánku,

přemýšleje nad důvodem,
proč v oděvu takto chudém
polehává zrovna tady,
vystavujíc svoje vnady.

Za zvuku jejího křiku,
vytáhl jsem na ni dýku.
(Zdá se mi jak svatokrádež
před kostelem kazit mládež.)

Záměr byl ji přidusit.
...Pozdě, když je na kusy.
Někdo na mě „vole“ volá
„Všude krve jako z vola!“

„Drahý pane, vaše ctnosti,
já jen trestal obludnosti!“
Volám na něj do pochodu
zrovna, když jsem na odchodu.

Každý už se říci chystá:
„Navštívil nás satanista.“

Ráno, když lidé na mši jdou,
v úžasu státi zůstanou,
kdy na žulové mohyle
zří tělo dívky ohnilé.