Óda na zkouškové

Zoufalost mě provázela,

i pláč dlouho do noci,

v srdci temná díra zela,

nemoh' jsem si pomoci.

 

 

Beze smyslu existence,

bez směru a smyslu bytí,

hlásek v nitru sténal tence,

přes semestr žil jsem z pití.

 

 

Student prostě trpět musí,

zvykli jsme si, co si budem...

Nabíhá nám kůže husí,

touha cuká každým údem.

 

 

Duše touží, srdce plane,

studentstvo se zalyká.

Zhynem žalem? Ale ba ne!

Světlo ve tmě zabliká!

 

 

Už je to tu, už je tady,

ach, zachraň nás božkove!

Nad SISem nám padaj brady,

už je tady zkouškové!

 

 

Půl roku jsme klidně žili,

čas hojnosti za své vzal.

Na kudlu už čekaj' žíly,

smrtka stojí opodál.

 

 

Asi jsme fakt masochisti,

vždyť trpíme čtvrtým rokem.

Tak dlouho se buňky tříští,

léčíme je zlatým mokem.

 

 

Přes semestr byly války,

kantor klopil oči rudé.

Ozývá se pokřik z dálky,

brzy jejich pomsta bude.

 

 

Docenti a profesoři

nabrousili lžíce, meče.

Kečup mají, gril už hoří

a slina jim po rtech teče.

 

 

Už za kopcem šikují se,

už zní mocný rohů tón,

student strachem s hlavou v míse

pláče, čeká na svůj skon.

 

 

Opět doba zúčtování,

přirozeně patří k lednu,

zda přežijem, nemám zdání,

konec bitvy v nedohlednu.

 

 

Najednou mám pochopení

pro bezďáky kdesi v lese.

Učitelé zuby cení,

vůně strachu se k nim nese.

 

 

Brzy už si pochutnají,

mladé maso na ně čeká.

Jazyky zas budou v ráji,

šedá kůra – blbá, měkká.

 

 

Zvykli jsme si po té době,

je to dvakrát do roka.

Už jsme jednou nohou v hrobě,

lepší drátem do oka.

 

 

Přijde někdy vykoupení?

Náš život je eposem.

Být studentem snadné není -

- nemyslím, však přesto jsem.

 

 

K feťákům pro inspiraci,

kde jen berou vůli k dílu?

Docenti jsou saně, draci...

...však piko nám dodá sílu!

 

 

Dobrá lajna, skvělý nápad,

pozvedne tvou smutnou hlavu.

Neuč se, už padej chrápat

a pro radost dej si trávu!

 

 

Žes to nechtěl? Že chceš titul?

Vždyť neuměls skoro nic.

Bude z tebe šťastný vyhul,

připravený do Bohnic.

 

 

Tak už si nic nenalhávej,

brek si schovej na potom.

Po těch letech už jsi řádnej

vymaštěnej lobotom.

 

 

Zkus však ještě trochu zabrat,

i blbouni mají šanci.

Vždyť se jeden dostal na Hrad

a jen uznej – teď je v ranci!