Kousek k nakousnutí

Vlaštovka po třídě létá,
na lavici hází stín,
za oknem už náznak léta,
chcípám nudou, tak co s tím?
 
 
Napůl bdělý, napůl v limbu
odpočívám jako pařez.
Spokojeně zlehka klimbu,
to, co přijde, bude nářez.
 
 
Z chodby zazní burácení,
brontosauři dupou méně.
Je to ještěr, nebo není?
Či oživlé obrů sémě?
 
 
Klika cvakla, dvéře letí.
dovnitř vstoupí statný muž.
Divný obr, nelžu, děti,
pod knírem má na rtech růž.
 
 
Tohle úchyl musí býti,
sukni má a podpatky.
Úlisná mu očka svítí,
z kapsy visí oprátky.
 
 
Má to vous a zuby krysí.
Toť přírody hříčka.
Na hrudníku tomu visí
kozy plné mlíčka.
 
 
Bujná hříva na temeni
a prdel jak kobyla.
Úšklebek se v úsměv změní:
„Ahoj, já jsem Ludmila.“
 
 
Odporné to kreatuře
přes pas šatů visí převis.
Mohlo by být ještě hůře?
Bože, ono to má penis?
 
 
Noční můra přišla ve dne,
má si nyní vybrat místo.
Ta zrůda si ke mně sedne!
Prosím, nechoď! Mám tu čisto!
 
 
Za výsměchu spolužáků
obří hýždě sednou ke mně.
Navzdor slunci, zpěvu ptáků,
svou budoucnost vidím temně.
 
 
Na stůl spadly chlupy z kníra,
proč jen musím sedět s ní?
Nebudu se radši vzpírat.
Už se bojím, že mě sní.
 
 
Letní den snad máme za trest,
třídu plní zápach potu.
Sotva sedla, už je na pěst,
pro dobrotu na žebrotu.
 
 
Oprátku už váže k židli,
asi mě chce přivázat.
Vážně nevím, co si myslí,
já se bojím, že má hlad.
 
 
Zvoní, krása, domů prchám,
z dálky slyším dusot stáda.
Blíží se ta obří mrcha,
slina padá na má záda.
 
 
Odrazí se, vzduchem letí,
zakousla se do šíje.
Odhodí mě stranou k smetí
a noční můra ožije.
 
 
V ruce má nůž, v druhé kečup,
ve vlasech pár hnusných tkanic.
Věděl jsem, že neuteču,
od toho dne nejsem panic.