Bre(u)čí Štěstí

Ztratila jsem štěstí.

Usnulo mi v předsíni.

Tluču, třískám,

zvoním, křičím...,

nemůžu je probudit.

 

"Dítě zlaté,

už bylo po nejdelší noci,

potěš mě,

budeme spolu,

ráda jsem jen a jen s tebou,

v tvé upřímné moci."

 

Ale naslouchám,

uši vytahuji

a za dveřmi jen tiché vrnění.

("Nechci ho urazit,

tak jen vám... 

je to spíš medvědí bručení").

 

Třeba by pomohla 

lžička voňavého medu,

dle předpisu sladkou medicínu

a vrátilo by se zpět do pelíšku,

pod mou sametovou

růžovou peřinu.