Sebevražená srnka

Mám ráda vůni lesa,

když vidím Tebe,

srdce mi plesá.

Nohy mám štíhlé,

postavu jako modelka,

že by mohla závidět,

kdejáká  veverka.

Ale ta druhá..jak vznešeně nese se,

a jak se můj milý na ní dívá,

tak není divu, že mívám deprese.

Opustí mě. Vím to. Za krátko.

snad jen to bude tím,

že má hezčí zrcátko.

Podél lesa u naší vesnice,

naštěstí prochází,

široká silnice.

Z lásky žalu, srdce mi puká,

koloušek můj milý,

s tou druhou za bukem

z vesela toká.

Krutým to údělem,

je bytí srnou,

obzvláště pokud se,

za jinou hrnou.

Ach ten můj milý!

Je úplný debil,

tak prostě skočím,

pod automobil.

Co na tom, že nemá pojištění,

mě to vůbec netrátpí,

nic mi po tom není,

nezaplatí-li mu,

rozbité sklo čelní.