Bajka o chvastounu

Hádal se jednou zajíc s myší,
Kdo z nich asi lépe slyší.
Zajíc tvrdí: "Mám lepší sluch,
Mrkni na velikost mých uch!"
(Zde gramaticky správně, tak jak se to sluší,
Měl zajíc namísto uch raději říci uší.)

Myš chvástání mu odpouští,
Neboť sama připouští,
Že zajíc fakt asi lépe slyší,
Neb uši má větší než myší.

Zajíc zas: "Já taky lépe vidím,
A za svoje oči nikdy se nestydím!"
Myš řekne, i když myslí si svoje:
"Tvoje jsou větší - lepší jsou ty tvoje."

Zajíc pak do vos hnízda pích -
Prohlásil, že lepší má i čich.
"Tak to né," brání se myš,
"Já čich mám lepší a ty to víš!"

Zajíc zas: "Pchá! Mám čumák větší,
A co je větší, to vždy je lepší!"
Pak chudák naše myška šedá
Marně své argumenty hledá.

Zajíc se rozjel ve velkém stylu,
Jeho pýcha nabrala už sílu:
Teď, snad někoho to pobaví,
Chvástá se svým pohlavím.

Chudák myšák, zastřelit se chce,
Penis má jen cenťák (během ekekce).
Taky hůř než zajíc vidí, čuchá, slyší -
Zkrátka: všechno horší je jen to myší.

Kde se vzal, tu se vzal, objevil se vlk -
Neváhal - přiskočil - zajíci podkous krk.

Tedy - jsi-li v postavení myším -
Někdo se ti chlubí, že lépe než ty vidí, čuchá, slyší,
Netruchli, ba vysměj se mu do očí
A věz, že jednou, až se otočí,
Roztrhá jej lítá zvěř,
Tak to bude, tomu věř.

Jsi-li však víc zajíc nežli myš,
Pak zas tuto radu slyš:
Bez chvástání raděj mlč - nebo boj se noci,
Neboť o každého zajíce jednou poperou se vlci.