Časně k ránu student Kriss
pádí autem na Matfyz.
Veze také svého brášku –
i on spěchá na přednášku.
Každý student nerad zmešká,
neb matika je věc těžká.
Od zkoušek se se zlou vrací,
kdo neví, co s derivací.
Kriss je ovšem počtů král –
spočítá i integrál!
Náhle však Kriss spatří cosi
ve směru x-ové osy.
Poznala by každá slečna
řadu aut do nekonečna.
Bez újmy na obecnosti
propadá Kriss velké zlosti.
Je to tady, jako vždycky –
tep mu stoupá kvadraticky.
Jak je strašné stát a vědět,
že už dávno mohl sedět
vedle svojí dívky Lízy
na přednášce z analýzy!
By zamezil svému stesku,
píše aspoň esemesku:
„Limitně se blížíme,
kdy však přijdem, nevíme.
Přesto na nás čekej věrně –
blížíme se stejnoměrně.“
Ač rychlostí hlemýždí,
kolona se rozjíždí.
A tak přece chudák Kriss
dorazil včas na Matfyz.
Mne si ruce v školy chládku,
že nezmeškal novou látku.
Různé věci často brání
studentovi ve vzdělání.
Kdo však přesto nevzdá se,
titulu Ing. dočká se!
"však kris spatří" dělá v x-ové ose shluky souhlásek, které se špatně vyslovují, básničku pak jde číst, hůře recitovat. Mám dojem že mff neudílí titul ing.
Básnička je zrýmovaná podle všeho lehce a bez většího úsilí, což je mnohdy básníkovi spíš na překážku. Okouzlený vlastní šikovností košatě vtipně veršuje a jakmile objeví bezednou studnu zábavné erotiky, jeho osud je zpečetěný. Svět potřebuje umělce, bavičů jsou miliony. Básnička je ve slovech přirozeně dovedná, smělá, obsahově slabší, nazvaná dobře.
27.04.2019 14:19:27 | Karel Koryntka