Magisterský žalozpěv

MAGISTERSKÝ ŽALOZPĚV

Kamarádi, teď se držme, jedeme v tom spolu,
dali jsme se, my pitomci, na vysokou školu,
od toho dne jde to z kopce, jde to s námi dolů,
z chytrých lidí stalo se z nás stádo tupých volů.

A to stádo skotu, pod nánosem potu,
pěje smutné žalozpěvy na citlivou notu,
učebnic ten kopec tady ze dne na den roste,
už je pozdě shánět rady, skončíme pod mostem.

Dlouhá noc, nikdo z nás nejde spát,
doufám moc, že to všechno budu znát,
až se mistr Němec zeptá,
a dá skončit našim depkám.

Non stop. Učím se non stop. A než to přijde, mám chuť na to srát.
Řekni mu všechno – po výslech od stop, musíš za svou pravdou stát!
A tvářit se, že má pravdu, a že souhlasíš zkrátka se vším,
a jen doufat, že tvých známek na kartě si ještě nevšim.

Jak se cítím? To je právě – mám dost bordel v hlavě.
Tak nějak mi cosi říká, že to nedám hravě.
Hltám litry vědomostí, projíždím zápisky,
kafe střídá energiťák a ten střídá whiskey.

Říkal jsem si, že mám skripta, a že není nad ně!
Přesto je mi nějak jasný, že jsem opět na dně,
zázraky se ale dějí, snad to skončí kladně,
a nesejdem se před pracákem ve frontě na Kladně.

Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus,
týdny žijem jen na práškách a vodce a rumu s
neochvějnou vírou v Boha a Ježíškovi píšem,
že když nám dá titul k nohám, budem hodní příště.

Bratříčku nevzlykej, to nejsou bubáci.
To je jen komise – ale jo, uhád jsi,
strašidla tajemná, ponuré to mysli,
musíme je udolat, když už jsme tu zkysli.

Ti démoni u komise, po studentské krvi lační,
žerou duše, to přec ví se, tak se rychle učit začni.
Ony cítí vůni strachu, ty tajemné postavy,
nevzdávej to, milý brachu, musíš se jim postavit!

Máš všechny trumfy mládí a ruce čistý máš,
jestli chceš ten blbej titul, tak se ještě snaž.
Po těch letech dobře víme, co dokážem ustát – nic.
Přesto zkusme, co v nás dříme, hodně štěstí u státnic!