Láska z masáže

Tvoje prsa na mé hrudi, svět kolem nás plyne.
Ranní vánek v tváři studí, chtěl bych to tak, ty ne.
Počínaje touhle chvílí, myslím na to v jednom kuse,
před hoďkou jsme cizí byli, pak jsi spadla na mě v buse.

Je to osud? Nebo není? Nebo tvoje záminky?
Možná bych měl utnout snění, jsme prostě dvě sardinky.
Dvě nasraný slaný ryby, co se musí tříti, zdá se,
a říkají si, co by kdyby, proč musíme zas do práce.

Ranní řidič, ten náš vůdce, latentní to sadista,
do zatáček lítá prudce a přes přechod snad tři sta.
Z každý babky, kterou srazí, dostávají prémie.
Řidiči jsou krutí vrazi, maj‘ nás rádi, ne my je.

Melem se jak míčky Sportky, kdekdo mi tu na klín sedá,
chvílí cítím tvůj dech horký, pak na mě spad‘ ňákej děda.
Tuhle ranní masáž těly, vyzkoušej si, budeš zírat,
není to to, co jsme chtěli, sere mě to, tak zas zítra.