Myšlenky v Pendolinu

 

Na Hlavním nádraží v Pendolínu
Sedám si a vidím na blondýnu
Je to kus co se proň hlava ztrácí
A dnes má naproti rezervaci

 

Bože můj ta je fakt k nakousnutí
Národní dopravče děkuju ti!
Na mě se usmála hned u Libně
Cesta dnes vypadá vcelku slibně

 

Stává se úvah mých středobodem
Zatímco svištíme Českým Brodem
Není tu šťastnější cestující
Přemýšlím co cítím jak jí říci

 

Hlavu mám zmámenou jako vínem
Chce to klid! Hecnu se za Kolínem
Povím jí že venku teče Labe?
Mě z toho normálně asi hrabe

 

Snažím se osmělit trochu více
Když náhle stavíme - Pardubice!
Svůdně si prohrábla rukou vlasy
Hlavně ať nikdo k nám nesedá si

 

Se zájmem listuje časopisem
Vůbec si nevšímá že tady jsem
Vždyť takto mé srdce nejdál v Chocni
Provždycky nadobro onemocní

 

'Promiňte' povídám rudolící
Když jedem přes Ústí nad Orlicí
'Jen si tu natáhnu trochu nohu
Nejdřív však ptám se vás jestli mohu'

 

Jenom se usmála zase mile
Cos čekal říkám si ty debile
Vysoká frekvence má tepová
Za okny mihla se nám Třebová

 

Takto fakt nemůžu dojet zdravý
Až tam k nám na Svinov do Ostravy
Že vidím v ní jenom samou něhu
Chystám se vyznat jí u Zábřehu

 

Pozvu ji na rande do Vítkovic
Nejde mi o 'to' jen jde mi o víc
Je to cit co silou skály drtí
Ale v tom vidím ji jak se vrtí!

 

Úplně najednou zneklidněla
Že by číst myšlenky mé uměla?
Telefon vhodila do kabelky
A shora tahá svůj kufr velký

 

Nevnímám krajinu kolem Hranic
Bledý a v depresi - je mi na nic
Kurva fix bylo tak srdcervoucí
Vidět ji vystoupit v Olomouci