Koza Bělka píše básně a cítí se šťastně

Koza Bělka ráno vstala, papír tužku přichystala.
Múzu políbila na čelo, že přišla právě včas,
snad básničku nezničí ten poslední mráz.
Prý má ještě v noci mrazík býti,
koza Bělka na sebe kabát vzala a do psaní hned se dala.

Báseň bude o životě, který nevznikl náhodou,
za vším stojí Stvořitel, za mořem i za nebesy,
za Sluncem i Černou dírou, za modrou i barvou bílou.
Vše je zkrátka Stvořené Někým kdo je nad náma,
neotáčejme se Mu prosím zádama.

A kdo v Boha nevěří a dělá dobře na Zemi,
i tak uvidí Ho zdá se mi.
V jasném Světle obrys Jeho bude pak jistě vidět,
za svůj život nebude se muset stydět.
Každý prý co zaseje to i sklidí, tak to i koza Bělka vidí.

Koza Bělka filozofuje ráda a v tajemnu se šťastně noří,
ráda pluje oceánem k poznání jak kapitán na moři.