Když mobily nebyly

Má drahá v psaní tvém je skryt žal veliký

Tuším že mysl tvou cos velmi trápí

Potajnu tvůj posel ukrytý v kápi

Navečer dones mi tři smutné smajlíky

V hlavě mé dokola pořád ten dotaz zní

Čím že to milá jen ukrutně strádá?

Že by mě neměla ona víc ráda?

V pochybách proto zpět posílám otazník

Kýžená odpověď byla tu věru hned

Jaký šíp od jedu tvou duši protrh?

Stálo tam písmem tvým úsporné fotr

Nevím tak úplně jak tomu rozumět

Povinen rozlousknout tu smutnou záhadu

Napětí dokážu jen těžko schovat

Otazník lokaj ti odnese znova

Nebo jich radši víc za sebe nakladu ???

Ve dveřích mihla se znamá mně postava

Mesendžr se zprávou dlouho pryč nebyl

Stálo v ní výstižné slůvko jen debil

Tím tvůj splín obrysy pomalu dostává

Trvá mi dlouho než mám psaní hotovo

Jenom ať konečně veřejnost ví tu

Kolik já vložil jsem do něj svých citů

V dopise tak stojí soucitné wtf?

Nechce mě pustit ven Vidíš to na déle

Žasnu jak dlouhý list napsalas paní

Poslíček náhle však ruší mě v psaní:

Seru vám na to už! Jděte do prdele!