Chtěl jsem si koupit konkubínu,
vklouznout s ní tak ňák pod peřinu,
mělo to jeden malej háček.
Měl jsem na to jen osm kaček.
Dům, kde ulevím svému chtíči,
červeným světlem ve tmě křičí,
snad tady vyprázdním svůj váček
i když mám jenom osm kaček.
Tak stisknu zvonek vlhkou dlaní,
otevře žena, hned se klaní,
na sobě hadry různých značek
a já těch blbých osm kaček.
Vyjevím rychle přání svoje,
ta mě však nezve do pokoje:
„Pod mostem, tam co jezdí vláček
vyhoň si, za svých osm kaček.“
Za hodinu jsem zase zpátky,
zase ta žena mezi vrátky:
„Bylo to supr. Díky. Páček.
A tady je mých osm kaček.“
Stačí si dojet za tři kačky (benzín už dávaji zadara) k nám na Šumavu. Holkám už stačí i bůra, páč vepříci sem nemůžou. A kucí od Vietcongu dávají housku se salámem holkám za pětku. No neber to za dvě čísla.
P.S. Nikde nemaj hrubou mouku, oni JO!!! A tak se cesta vyplatí...
22.04.2020 11:50:37 | Lesan