HOSTINA

Bác a spadl na zem.

Spadl na zem, jako

blázen. Jsou tam saze

modré bílé, je jim blaze.

 

Směje se hubu dokořán.

A pořád by se smál, pořád

mele dokola. Ty jsi toho života

jen takový křáp, nic dobrého si

nezasloužíš  a chceš li něco lepšího

tak vysol, nebo prostě plať.

 

Ohlédnu se kol kolem za sebou přede

mnou všude jen ten stín, rozechvělý

tmou. Zavřu oči myslím na slunko které

skrze mne si našlo cestu jde prý na fiestu.

Oči otevřu všude jen ta tma co my svítí

do očí, tak že nic nevidím, neslyším, nekříčím.

 

Člověk ráno vstane a co se stane.Něco se

otevře něco zase zavře a někdo naposledy 

zařve. Začíná tvůj den nebo noční můra.

Je jak přes kopírák tomu předešlému podobna jest.

Co je to, chceš to, přijmi to gesto, nevzpírej se

drž hubu a tuhle hru dál jen hrej. Nebo se vzdej 

nehraj s námi tu hru a do osidel mámení se odevzdej.

 

Krutý vzduch nedá se dýchat ani polykat či vzlykat.

Ulička ticha projdi se než dojdeš nakonec ticha.

Mlč ústa měj zavřená před tebou scéna krutá.

Někdo člověka kuchá, vnitřnosti vyvrhlé v očích

ještě jiskra. Nemohu popadnout dech chce se my

zvracet. Co to kurva bylo kde jsem se to ocitnul,

tak co kdy už z té noční můry konečně procitnu.

Vzbudil jsem se ale stále citím ten pocit strašnosti.

Kde to jsem hmatem nahmátávám něco studeného.

Jsem tím obklopen kousek světla zachytím, celý studený

potem politý. Jsem v kleci a venku někdo křičí jako na lesy.

Až se my hrůzou chlupy ne těle zjančily. Tak co kdy se probudím,

chci se probudit nechci tu být, křičím ale sám se neslyším.

Někdo jde nepiš buď zticha uslyší tě, tak ještě jeden nám tu

zbývá k průmysluvému zpracování, slyším známý hlas hrůzné

hrůzy. Našly z něj jenom kůži a kosti, masa bylo dosti dle libosti.