Letmé setkání
Letmé setkání
Krásné letní odpoledne,
na procházce o půl jedné,
kolem řeky po pěšině,
čas ubírá se hezky líně.
Posečená tráva voní,
raněný strom smůlu roní,
pod lopuchy žába kuňká,
zde schovaná je malá tůňka.
Náhle slyším divný zvuk!
Utichly včely i zpěv ptačí,
já civím jako malý kluk,
a z důlků se mi oči tlačí.
Plaše se choulí jako srna,
než kolouše pustí z lůna,
na místě tichém, plném klidu,
oproštěném všemu lidu.
Z pod plavých kadeří,
cudně se usmála,
očím svým nevěřím,
právě se vysrala.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
:))))))))))))) jj, to je tak nějak v mým stylu, pěkná historka. Líbí se mi, jak napřed čtenáře ukolíbáš téměř romantikou, než mu dáš facku rozuzlením. Potud chválím. Ale ... proč v prvních dvou slokách poslední řádek máš o slabiku víc? Dyk to ruší tu harmonii, co se snažíš vyvolat, ne? Že u třetí sloky měníš melodii, fajn, to taky někdy dělám, aby čtenář zbystřil, že se něco děje, ale proč vlastn v každý další sloce je zase jinej rytmus, to má nějaký význam? A to střídání rýmů je taky schválně? Takový podivný, ale celkově určitě hezký ...
22.05.2020 13:59:42 | praetorian