SRANDA

Odeslán do říše zázraků.
Popředu i pozpátku. Zvýšil
svoji poptávku, už není sám
je sním zázrak sám. No fakt
se stal, no nekecám. Vstal
a velkou facku mi dal.

Vracím nazpět s povděkem.
Stačí pěstí, nechť prší vztek.
Je ho dosti no myslím té zlosti.
Kabát z kostí obílených, nosí.

Smrt je všechny kosí, kulky létají
jak vosy a mnohem více štípají.
Jsou tu všude, kulomet tu bude.
To je on ten jež lidem krade slova.
Ba i celé věty, nebo ústa co by mohla.
Je nésti a do světa vypovědět.

Je už devět právě včas, dostavil se
medvěd. K obědu dá si turistu potkali
se na cestě, utíkal velmi statečně.
Ale velmi zbytečně, dohnal ho a teď
si ho dá k obědu. Zakousne se do lebky
mozek on moc rád, začíná ho žrát. Rozpárá
mu břicho, je mi to velice líto ale je to tak.
Vnitřnosti mu taky chutnají, játra slezinu
a tak dál všechno tam ve uvnitř sežral, jako
z kotlíku, A teď posilněn dá se na kutě do
brlohu tam on bydlí, nu a půjde spát. Tak
dobrou noc méďo, nechť tě blechy štípají
celou noc . A nežer lidi svět to vidí, rád to
nemá a pak stačí, střela jedna.