Zpráva z tisku: virus ptačí chřipky stále řádí. Labutě hynou dál.
Kdysi sem žral pohádku,
o ošklivém káčátku,
co se v labuť promění.
Žil sem totiž v domnění,
a oslavný pěl sem chór,
že je labuť supr tvor.
Dneska je mi přes třicet.
Trochu jinak vidím svět,
dítě houpám na klíně.
Kvůli jedné zdechlině,
nemůžu ven z baráku.
Sním o zemi bez ptáků ....
PS:
Když čtu báseň po letech,
nezbývá mi nic než vzdech,
s labutěma jsem zas v míru.
Dnes se bojím netopýrů.