Polibek dala ... a svezla se níž.
Rty cítím na prsou - ztěžka jsem dýchl,
líčka mi plála, byla blíž a blíž,
cítil jsem napětí - pak ten můj kýchl ...
Nad pupíkem mým se tvůj pohyb najednou zastaví,
zmateně breptám a trochu se před tebou rdím:
"Tak se nezlob, Kamilo, tak se nezlob, Kamilo,
to se mi stává a já ještě ne zcela vím, copak s tím."
Tvář jsi si otřela, nevím, co dál.
Slova jsou zbytečná, tiše se zvednu,
šaškem se cítím, ač chtěl jsem být král.
"No to ses předvedl!" řeklas. Já zblednul ...
Vlhčený ubrousek se nad tvým obočím zastaví,
zmateně breptám ....
Zvedl jsem zraky a můj úsměv vzplál.
Nápad mě osvítil - příště to vyjde,
vzpomínám radu, co otec mi dal:
"Dej výstřel do lesa, ještě než přijde...!"
Na zádech mizících ve dveřích pohled se zastaví,
ty už ses rozhodla a já to chápu a ctím,
přesto díky, Kamilo, přesto díky, Kamilo,
dík tobě zase jsem chytřejší a teď už vím, copak s tím ...
... v mě to tady bouchlo ...
... jako když odjistíš ...
... granátovému jablku stopku ...
... aby dužina mohla ven ...
... ztěžka jsem dých ...
... pak ten můj kých ...
... se mi tam líbí více ...
15.10.2020 13:50:06 | Marcella