Můj děda byl na Titaniku.
No a všem říkal od začátku,
co nevzbudilo příliš díků
a spíš to vyvolalo hádku.
Líčil to takhle: já se zvednu
a potom hlasem plným síly,
řval lidi, ta loď půjde ke dnu,
však nevím, jestli uvěřili.
Řek to těm mladým, paní vzadu,
i muži s flekem na košili,
nakonec smutně sklonil bradu.
Neboť ho z kina vyhodili.