DÁNSKÁ DÍVKA / 40 POKOJŮ

Do ouška jsem jednou Věře špital

(doufám, že to znělo věrohodně),

že znám jeden multikulti špitál:

„Národností je tam, Věro, hodně!

Na jedničce leží Polák,

co má penis samý bolák.

Na dvojce se léčí Rus,

celý rudý, prostě hnus!

Na trojce je bratr Slovák,

co na hajzlu spolkl plovák.

Na pokoji čtyři Švéd,

co doktorům shání fet.

Na pětce se šklebí Španěl,

který ho zas pro mě sháněl.

Ve výklenku hnípá Bask -

to má za to, že mě prásk´!

Na šestce se válí Maďar,

dostal ho sem velký beďar.

Na sedmičce fňuká Vlám,

nešťasten, že skončil flám.

Na osmičce chcípá Valon,

který vypil sava galon.

Na devítce dumá Ind

(když měl nohy, běhal sprint).

Na desítce chladne Ital,

který loni covid vítal.

Jedenáctka? Tam je Nor;

vypadá to, že má mor.

Na dvanáctce úpí Chilan

s vizáží jak Chladil Milan.

Na třináctce skučí Srb,

jemuž z hlavy trčí srp.

Na čtrnáctce chroptí Chorvat;

ten se musel s tygrem porvat!

Na patnáctce blije Ir,

co anglický pozřel sýr.

Na šestnáctce trpí Turek,

který škrábal plíseň z kůrek.

Sedmnáctku znectil Rom;

sestřičky rvou do něj brom.

V osmnáctce smrdí Malťan,

zelený je jako Marťan.

V devatnáctce žije Žid,

co chtěl s Němkou souložit.

Na dvacítce Černohorec

chlastá v kuse, je to borec!

Jednadvacet – tam řve Řek,

co se rodné Sparty zřek´.

Dvacet dva má Argentinec

(chytil syfla v městě Týnec).

Dvacet trojku pouští Velšan,

už si pro něj jedou z Olšan.

Dvacet čtyřku dostal Skot,

co vyklidit musel squat.

Pětadvacet? Švihlý Švýcar;

myslí, že je císař či car.

Šestadvacet? Albánec;

nade vše mu dlabanec.

Dvacet sedm: Peruánec.

Jeho prádla peru ranec.

Dvacet osm: floutek, Fin,

co fetoval parafín.

Dvacet devět: Nizozemec

(před ním tu žral schnitzel Němec).

Na třicítce říhá Čech,

pivoznalců vede cech.

Třicet jedna? Přece Slezan,

co na chýře bude řezán.

Třicet dvojka: Moravan,

jehož sejmul karavan.

Třicet trojka: Inuita;

skončila mu imunita.

Třicet čtyři... Brazilec,

známý rváč a opilec.

Třicet pět má hloupý Armén,

který požil rulík a rmen.

Šestatřicet! Kubánec!

Vždycky mu dám kopanec.

Třicet sedm: chrabrý Apač,

ošklivých snů má tam lapač.

Třicet osm? Tunisan,

přivezl ho tu Nissan.

Třicet devět: Afrikánec;

ten má péro! To je kanec!

Čtyřicítku drží Dán,

kdysi ženat, nyní vdán.“