V devátém patře na parapetu,
ňáký muž chtěl by dát vale světu,
v okně je žena a není sama,
vedle ní policajt s vejložkama.
Žena se rozkřikne: „Miláčku můj,
proboha neskákej a klidně stůj,
společně můžeme řešit, co s tím,
věř mi, že nikdy tě neopustím.
Pak jen krok do prázdna, děsivej pád,
zkrátka nic pro slabé, nebudu lhát.
Ženě té znatelně pobledla líc,
ne, ještě nekončím, je toho víc.
Policajt kouk na ní vyčítavě,
myšlenky šrotují v jeho hlavě:
„Ženská, vy můžete za jeho pád,
to jste mu musela vyhrožovat?“
Od začátku jsem věděl že to tak skončí, ale ne ze znalosti tvých psaní, spíš z důvodu znalosti života :-)
21.05.2021 10:18:43 | petrzal