Příjdeš k nějakýmu stanu,
čekáš až zmizí řada.
Čekání pro mě není v plánu,
do hodiny doma to nevypadá.
Když konečně přijdeš k okýnku,
chtěj po tobě nějakou kartu.
Nemám ji, snad udělají výjimku,
nevyhodí mě snad ksichtem k asfaltu.
Nevzali mi to, zavolal jsem matce,
ta mi to nadiktovala.
Díkybohu to trvalo krátce,
paní potom pokračovala.
Následně poslali mě k další paní,
čekal asi věčnost.
Nebylo to moc příjemné jednání,
ztratila se moje statečnost.