Handlování o svatého muže

Kdysi mladý kněz
jeskyni obrovu míjel.
Pršelo a mrzlo,
chladem se v kutnu svíjel.
Zahalen v plášť
vplul do temné sluje.
Byl bosky,
tak těžko se na prahu zuje.
Tam popadl ho obr
a přelomil mu vaz.
Ukončen byl aktem tím
knězův zimotřas.
Netušil však obr nezbeda,
že vraždou vzbudil medvěda.
Hned vzápětí
vstoupil totiž do sluje
(kde nikdo se nezuje)
poutník o dubové holi.
Byl shrbený-
snad záda ho bolí…

.........

Na navrší lebek a žebroví
trůní jako chán obr všežraví.
Ploské tlapy a ostré zuby,
šeredně mu páchne z huby.
Ohlodává z kostí zbytky,
kolem džbány z noční pitky.

Tvor to vážně nechutný,
pod ním kopec přesmutný.
Tak žije tady celá léta:
po desítkách slehla veta.
Otcem mu vládce pekelný,
strach rozsévaje nezměrný.

Zabaven byl mocný obr,
že nevšiml si starce,
kterak se šourá vprostřed
jeho kostěného dvorce.
Tam pustil se poutník bez omluv,
k obrovi čelem do promluv…

,,Svatý byl ten mladý kněz.
Chystáš se? Tak ho sněz!
Nejdříve však slyš má slova,
která pavouk černá vdova
ve své hlavě ihned snová,
však nebudu je pravit znova.

Jak řekl jsem již byl to svatý.
Byl tak chudý, ve víře zlatý.
Bylo by ti tuze špatně
od žaludku, milý obře.
Slyš mě dobře než ho pojíš,
neb s Cháronem se brzy spojíš.“

Obr ho vida, slezl z hory kostí,
že prý má toho troufalce dosti.
Už myslel na to, že peče ho, rožní,
(představa strašná, přátelé zbožní)
že v plameni rudém ho otáčí
a omáčkou jablečnou podmáčí.

,,Nacpu se touto pochutinou. Čichám,
jaké vůně se z masa lidského linou.
A až tak učiním, kdo mi v tom brání?
Sním i tebe, nepodléhej marně zdání.
Jak tak na tě koukám, napadá mě, staříku,
že bych z tebe mohl umlít skvělou paštiku.“

Pak vysmál se starci ze své výšky
(však přejdou tě tvé vlezlé smíšky)
a pojedl tělo světce bezvládné
k snídani lehké, bezvadné.
Stařec se opřel v dubovou hůl.
Usmíval se, jaký obr je vůl.

Netrvalo dlouho a obr se za krk popadá.
Z nohy na nohu napadá.
Chrchlá, kašlá, celý brunátní -
Byl to věru moment památný.
Pak překotil se dopředu a padl tváří v prach.
Skončil bídně pocestných a osamělých vrah.

Smutný konec to pro obra.
Byl to trest za všechna ta nedobra.
Kdo však mohl tušiti,
že růženec ho přesytí.
Život hnedka se vám hnusí,
když v hltanu se zachytí.

Ten o holi to předvídal,
přec obrovi to povídal.
Co plyne z toho příběhu?
Jakých doberem se závěrů?
Snad, že život braný od kosti
předem věstí neštěstí.

Tak otevřete obě oči,
ať svatý muž vám nezaskočí…