až se dají konečně
všechny sochy do smíchu
zkamení Ti úsměv na tváři
pak o nejblížší noci
požne srpek Měsíce
tu správnou trávu
a v kostelích na Ranní
rozvoní se neznámý kadidlo tak
že se stařenky budou
za bříška popadati
a pan farář se srdnatě rozkokrhá
jako veselý moezín
co se stal po zásluze
kohoutem..
Verš" pan farář se srdnatě rozkokrhá"
mě nesmírně pobavil. Já si ho představil, s jakou pýchou, uzardělý
nadšením se nadechuje a překvapeným babkám zakokrhá. To nemá chybu.
04.09.2022 01:14:35 | Kan
V kadidlech pohon k úletům a prostor k biblickým vidinám. I z kůru v rauši chór a farář v rytmu poguje. Konejme v dobrém*
Líbí se mi to, ctěný Barde.
03.09.2022 22:28:43 | šerý
Tak jsem si to představila, rozverný básníku, sochám tleskám, jen ať si taky užijou jupi jou..
Kykyryký :-)
03.09.2022 20:49:38 | básněnka
básněnko, už jistě voníš mořem, rozloučivše se s veškerým svým ukrývaným hořem...tradydááá trady...s mužem dejte zas dohromady aspoň ty své brady..tradydáááá...***:-D*
04.09.2022 09:54:14 | Frr