Sen hovnivála

Šel jsem lesem nedivájic se rovno klopítl jsem o kámen a spatřil hovno
Oči mé se rozzářili do hovna zamilovali a cestu mou mě ukázali
V tom jsem zapomněl na svou malou zemičku a začal tvořit z hovna kuličku
Cesta přede mnou je dlouhá jsem tu jen já a můj kousek hovna
Na hovno se cestou věci lepí samé listí samé smetí
Než dosáhnu svého cíle bude moje hovno bílé...
Jaký je můj cíl? koule hovna předemnou a mě už roste knír!
Kdy na konci budu své cesty? hovno pořád roste už ubívá mi sil a marně se vzpomínám že pro hovno jsem kdy žil.
Loukami a lesními cestami se potácím a hovno se ve větru kymácí
Hovno pořád narůstá a přes hlavu mi přerůstá 
Ptám se kdy konečně budu v cíli..Což o to... hovno se mi pořád líbí..
Dlouho jsem se na své cestě s hovnem potácel najednou se v mé cestě zjevil strom  a já ho pokácel.
Zabydlel jsem se ve stromě a po čase můj život zdál se být o hovně 
Nebyl to můj sen žít ve stromě a z hovna plácat si byt a tu zachvátil mě klid.
Přede mnou louka stála jako z mého snu se zdála. 
Tu strom u studánky stojí a květy na louce víc než mé hovno voní
Dal jsem se do stavby domečku a využil jen z hovna kuličku
Můj dům na louce stojí do hovna jsem přidal i trochu chvojí 
Rozléhá se přede mnou zem plná krás tu zima je tu zas a  v dálce vidím broučí slečnu jak si svou kouli válí.
můj sen se zdá být dokonalý..