Ccinodrabble

Muž, co nosí mroží knír
Říkejme mu Lubomír
Jak zahlédl mé podvazky
Zapomněl na své závazky
Nechal zmrznout myšlenky
Na všechny své milenky
Či ke spánku je uložil
Hned by se mnou souložil

Jak pyramidy má prsa čněla
Celá já jsem navíc pižmem čpěla
Vůně pomerančů to nepřebila
Však div že jsem se nezeblila
Když sklonil se ke mně dolů
A viděla jsem jeho lesklou pleš
Jak skáče mu tam blecha, nebo veš

Nejsem člověk malicherný
Ale tohle bylo moc
Takže šupem do kotelny

Zamkla jsem se na sedm západů
Říkám si
Toť konec mých ztřeštěných nápadů
S Lubomírem

Jenže zlomil se mi klíč
Takže svoboda je pryč
Sic Lubomír mě nezprznil
Leč osud zde mě uvěznil
Teď skládám tuto báseň
A cítím
Jak hromadím svou bázeň

Lubomíreeee!
Pomooooc!