Vzpoura snů

Vzpoura snů

Mám sny. Jako každý z vás.

Ty mé jsou usazeny na černých židličkách

okolo kulatého stolu

nyní zabrány do smrtelně vážného rozhovoru.

Týká se mé osoby.

A kolik zračí se ve vašich tvářích zloby!

Vždyť jsem váš Bůh, váš král a váš pán.

Tak proč mám ten pocit, mí poddaní, že tu nejsem vítán?

Předaly mi listinu

opatřenou pečetí rudého odstínu.

Tam sepsaly si své stížnosti.

Jen si poslechněte, co napsaly za lži a hlouposti:

1. Nechceme již déle slýchat nadávky!

Malé sny tím odrazujete, aby dokončily školu

a přidaly se ke kulatému stolu!

Pche! No to jsou mi požadavky!

2. Zasloužíme si větší pozornost!

Nevěnujete se nám s láskou, a tak jak byste řádně měl,

na některé sny jste dokonce zapomněl!

To je lež a nehoráznost!

3. Prokažte úctu starým snům.

Již od založení je zde ctihodný Pasáček krav

a kvůli vaší netečnosti není zdráv.

Tohle se příčí všem zákonům!

Odmítám vaše výtky.

Je to směšné! Mějte rozum, mé sny, mé dítky

zapomeňte na hněv a žaly.

Přemýšlejte, kde byste se tu beze mě vůbec vzaly?

Sny se rozzlobily.

Prý v míru chtěly semnou žít, ale zjistily

že tady déle být nemohou.

A tak černé židličky v Kamelotu zejí prázdnotou.

A i když se cítím být zdráv,

vím, že už nechci být pasáčkem krav.