politika

slyšel jsem Parkeetku Meekarovou

přednesla myšlénku pokrokovou

špulila tlamičku jako dáma

život je podle ní strašná dráma

 

říkám jí, holčinko, těžká chvíle

potřásla hlavinkou roztomile

potom si slzičky osušila

ach a och z hubičky utrousila

 

 

viděl jsem Prevítka Ropušana

tvářil se trpně, jak svatá Panna

prý nikdo nechápe, jak to vidí

on už se za všechny předem stydí

 

lidi jak ovečky, stádo hloupé

pořád je tu někdo strašně houpe

a on je jediný hlídač stáda

pravda je jedna a má ho ráda

 

 

potkal jsem Peťulu Blyštivého

povídá Občane, co nového?

jestlipak Nutella nezdražila

naposledy stála čtyři kila

 

říkám mu, Peťulo, dobrá duše

jak ti to vysvětlit jednoduše

snad stihnou zaklapnout mříže v cele

než to tu přivedeš do prdele

 

na Hradě guma se roztahuje

písničku z mládí si pobrukuje

o straně ohromné, o naději

že jednou komouši zvítězejí

 

říkám mu Pepiku, ty jsi prase

ty snad chceš ten totáč mít tu zase

a guma zpuchřelá, slzu v oku

furt rudou knížku má ve štrozoku